Hroch obojživelný
Hroch obojživelný (Hippopotamus amphibius Linnaeus, 1758)
Výskyt
Hroch obojživelný byl hojně rozšířen v celé subsaharské Africe. V dnešní době se vyskytuje nejčastěji u řek, jezer, bažin a jiných druhů vod v západní, střední, východní a severní části jižní Afriky v nadmořské výšce až 2000m. Početné populace jsou kolem řeky Nil.
Fyzický popis
Hroch obojživelný je druhé nejtěžší zvíře Afriky. Hlava je velká a mohutná zvláště u samců. Tlama je obrovská a hroch ji dokáže otevřít v úhlu až 150°, na přední části ji lemují hmatové vousy. Uvnitř tlamy jsou obrovské kly vyrůstající z dolní i horní čelisti, které hrochům neustále dorůstají. Tyto kly se při otvírání a zavírání tlamy vzájemně obrušují a jsou velmi ostré. Uprostřed tlamy jsou ještě přeměněné řezáky, které spolu s kly používají hroši hlavně při soubojích. Uši jsou malé a kulaté a hroch s nimi dokáže velmi dobře pohybovat. Nozdry je schopen při potopení uzavřít. Uši, oči a nozdry má hroch stejně jako například krokodýl v jedné rovině a můžeme tak z ponořeného zvířete vidět právě jen tuto malou část. Má silné a zavalité tělo. Kůže je bez srsti a holá, několik štětin má pouze na uších a ocase. Hroší kůže je citlivá na slunečná paprsky a vylučuje tak na svoji ochranu z kožních žláz sekret růžové barvy, který chrání ji chrání před vysycháním. Nohy jsou krátké a silné. Ocas je krátký a silný. Samci jsou větší a těžší než samice.
Chování
Potrava
Hroši se živí různými druhy rostlin, trav a někdy okusují i keře. Spásají také vodní rostliny. Dospělá zvířata jsou schopna zkonzumovat i přes 50kg rostlinné potravy denně. Byly pozorovány případy, kdy hroši zabili a žvýkali některé druhy antilop, není ovšem prokázáno, že maso polknuli. Ve vzácných případech jsou schopni odehnat i krokodýly od zabitého zvířete a zkouší žvýkat zbytky krokodýlí kořisti.
Rozmnožování
Způsoby komunikace
hlasová:
čichová:
tělesná:
hnus
(terminátor, 2. 2. 2009 19:22)