Plameňáci
Plameňák
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia) Kmen: strunatci (Chordata) Třída: ptáci (Aves) Podtřída: letci (Neognathae) Řád: plameňáci (Phoenicopteriformes) Fürbringer, 1888
Rody
Phoenicopterus Phoeniconaias Phoenicoparrus

Plameňáci (Phoenicopteriformes) je řád vodních ptáků. Obsahuje šest žijících druhů, kteří jsou řazeni do jedné čeledi plameňákovitých a často také do jediného rodu. Obývají jižní Evropu, Asii, Afriku a Jižní Ameriku. Brodí se ve vodě a živí se filtrací, při které zaujímají zvláštní postoj "hlavou dolů" umožněný topořivými tělesy v zobáku. ^[1]

Systém

Za předky dnešních plameňáků (čeleď Phoenicopteridae) bývali považováni zástupci vymřelé čeledi Palaelodidae, dnes je jako nejpříbuznější uváděn Elornis z pozdního eocénu.

• †Palaelodidae
  • Adelalopus, spodní oligocén Belgie
  • Palaelodus, střední oligocén až střední pleistocén
  • Megapaloelodus svrchní oligocén až spodní pliocén
• Phoenicopteridae
  • †Elornis, svrchní eocén až spodní oligocén
  • †Phoenicopterus croizeti, střední oligocén až střední miocén střední Evropy
  • †Phoenicopterus floridanus, svrchní pliocén Floridy
  • †Phoenicopterus stocki, střední pliocén Mexika
  • †Phoenicopterus copei, pozdní pleistocén Severní Ameriky
  • †Phoenicopterus minutus, pozdní pleistocén Kalifornie
  • †Phoenicopterus aethiopicus
  • plameňák růžový (Phoenicopterus roseus) – někdy považován za poddruh plameňáka karibského
  • plameňák karibský (Phoenicopterus ruber)
  • plameňák chilský (Phoenicopterus chilensis)
  • plameňák malý (Phoeniconaias minor)
  • plameňák andský (Phoenicoparrus andinus)
  • plameňák Jamesův (Phoenicoparrus jamesi)

Příbuzenské vztahy k jiným ptákům

V dřívějších dobách byli plameňáci řazeni buď k brodivým nebo vrubozobým. Dnes se zdá, že nejblíže mají k potápkám Společná skupina plameňáků a potápek byla pojmenována Mirandornithes jejím sesterským taxonem je snad rod Juncitarsus.

  Vyhledává vody obsahující alespoň určité procento solí. Nejblíže mají hnízdiště v jižní Francii v rezervaci Camargue a jižním Španělsku. Při tahu byl několikrát zastižen i na našem území. Vyskytují se v jižní Evropě, střední a jižní Asii, Africe. Někdy se k němu řadí druh vyskytující se ve Střední a Jižní Americe. Hnízdí v koloniích. Staví si v mělké vodě nebo v její blízkosti kuželovitá hnízda z bahna a jílu. Snáší pouze jedno nebo dvě vejce, která mají křídový povlak. Mláďata se líhnou po 30 dnech. Jsou pokryta šedobílým prachovým peřím, mají rovný zobák a krátké nohy. Rodiče je krmí kaší, kterou vyvrhují z volete. Velmi brzy slézají z hnízda a sdružují se do "školek". Po třetím týdnu života se zobák začíná zakřivovat. Samostatně se začínají živit ve třech měsících, kdy jsou schopná také létat. Našedlé zbarvení ztrácí až ve třech letech a pohlavně dospívají v 5-6 letech. Dožívají se přes třicet let.
Plameňáci nesmí chybět v žádné zoo. Dříve to byli vzácní chovanci, kteří se rozmnožovali jen velmi zřídka. Nutný je chov velkého množství ptáků pohromadě. Při chovu několika jedinců se nerozmnožují. Větší výběh musí být opatřen mělkým bazénkem a ubikací, kam se umisťují v zimním období. Přes zimu jim postačuje teplota okolo 10-12° C. Za slunečného počasí se mohou i v zimě na kratší dobu pouštět ven. Na hnízdění se jim musí připravit mělké bahniště, do kterého se naveze jíl. Ten se udržuje neustále mokrý. Někdy si postaví hnízda sami, jindy jim musíme základny hnízd postavit nebo jim umístíme betonové válce, na kterých pak pokračují se stavbou sami. Krmí se směsí z vařené rýže, ovesných vloček, tvarohu a syrových vajec. Tato směs se zalije vodou, aby vznikla řídká kaše. Do ní se přidává špenát, vojtěšková moučka, sušené mléko, strouhaná mrkev a drobní sušení korýši dovážení pod názvem gamarus. V potravě musí být dostatek barviva karotenu, jinak jejich krásné zbarvení vybledne. Při vhodně sestavené krmné dávce a dodržení zásadních podmínek pro jejich chov se rozmnožují.